Můj život: První rok
Strana:
|
1
2
|
DolůBřezen - Duben:
|
 Dneska je mi přesně jeden rok. Vážím 28 kilo a měřím 61 centimetrů. Už přejdu přes vysoký áčko a skáču metrovou překážku. 
 Taky jsem se začal učit něco nového, říká se tomu Agility. Skáču skočky, učím se přejít přes houpačku a probíhat slalom. 
 Dneska jsem si byl zacvičit na cvičáku v Ševětíně. Bylo tam několik kamarádů z Bílé skály. Byla sice docela zima a všichni se klepali, ale mě bylo fajn.Nejdřív jsme si zkusili nástup stejně jako na opravdových zkouškách nebo závodech. Pak jsme vyrazili na stopu. Na té první jsem se zamotal na lomu, tak mi panička šlápla ještě jednu a ta mi už šla líp. 
 Samozřejmě jsem si zacvičil i poslušnost, která mi jde také dobře. 
 A protože jsem cvičil moc pěkně, tak si se mnou panička hrála naši oblíbenou hru se dvěma míčky. 
 Po odpolední pauze a krátké procházce následovala obrana. Tři kola na 2 figuranty. To byla paráda. 
 Doma samozřejmě taky trénujeme, protože za měsíc mě čekají první zkoušky.
 V pátek odpoledne mě panička naložila do auta a vyrazili jsme na cestu. Jízda autem mě moc baví a vůbec mi nevadí, že nevím, kam to vlastně jedeme. Hlavní ale je, že se tam vždy něco zajímavého děje. A taky že jo. Dojeli jsme do Slavětína, kde jsme se ubytovali na pokoji. 
 Po chvíli odpočinku jsem vyrazil na figuranta. V sobotu ráno mě čekali dvě stop, nejdřív jednou na louce a pak ještě jedna na poli. Tam vám bylo tolik bláta. Mě to teda neva, ale panička vypadala jako čuně. 
 Když jsme se vrátily, tak mě čekalo pózování před fotografem, prý aby všichni viděli, jaký jsem krasavec. No, ale takových nás tu popravdě moc nebylo. 
 Po krátkém odpočinku mě čekala poslušnost. Ta mi jde docela dobře. Aby taky ne, když jsem tak blízko piškotkům. 
 Zkusil jsem si překážky, které už znám.
 A hlavně jsem se naučil jednu novou – probíhat skrz rouru. Chvíli jsem váhal, jestli tam neuvíznu, ale říkám si, že nejsem přeci žádný tlouštík. 
 Na odpolední procházce jsme se s paničkou pěkně vyřádili, hráli jsme moji oblíbenou hru se dvěma míčky. Pak jsem byl tak utahaný, že jsem se natáhl v pokoji na koberec a usnul jak pes. 
 Po chvíli odpočinku následovala ještě obrana a hned dvě kola. Byl jsem ale odpočatý, takže figuranti dostali zabrat. 
 V neděli ráno jsme šli zase na stopy. První na poli a druhá na louce. 
Před polednem jsme se vydali na návštěvu Slavonického podzemí. Bylo to strašidelný, ale zajímavý. Šli jsme tři úseky úzkou chodbou a místy bylo tolik vody, že jsem měl mokrý celý packy. I když jsem to zvládnul a docela se mi to i líbilo, byl jsem rád, když jsme konečně vylezli na denní světlo.
 Když jsme se vrátily, čekala mě ještě poslušnost a další dvě kola obran. Pak jsem se navečeřel a únavou usnul na koberci.
 Z neděle na pondělí napadlo spousty sněhu a byla velká zima, tak jsme nešli na stopu. Zato jsem se pořádně vyřádil na ranní procházce. 
 Pak mě čekala poslední poslušnost a obrana, kde jsem sklidil velký úspěch a pochvalu. Cestu domu si vůbec nepamatuji, byl jsem tak utahaný, že jsem jí skoro celou prospal, ještě že jsem nemusel řídit. Bylo to fajn a už teď se moc těším na další výcvikový víkend a další bezva dobrodružství.
 Kdykoliv to jde, tak dál trénujeme agility. Mě to totiž fakt chytlo a paničku taky. Škoda, že nechce překážky skákat se mnou. To ale nevadí, protože já jsem stejně lepší. 
 Dokonce jsem se naučil proskakovat skrz kruh. Je to bezva.
 Dnes jsem složil svoji první zkoušku. Byla to zkouška ZZO, kterou jsem zvládl na 57 bodů z 60 možných. To není zas tak špatný, ne. Jeden bod jsem prý ztratil za přivolání, druhý za ovladatelnost a třetí za aport. To je toho. Chtěl bych je vidět. 
Panička si sice taky myslela, že by to mohlo být lepší, ale co se dá dělat. Hlavní je, že to mám za sebou.
Byl to zajímavý den. Panička mě vzbudila ráno už v půl sedmé. To je dost brzo, byl jsem tak ospalý, že jsem v autě ani moc nezlobil.
 Přijeli jsme na louku, kde byl nástup a stopy pro ty pejsky co šli na vyšší zkoušky než já. My jsme zatím odjeli na cvičák v Ševětíně, kde jsme si s paničkou chvíli hráli s míčkem. Hned jak přijeli ostatní, přišla moje chvíle. 
 Nejdřív jsem cvičil poslušnost a potom ještě speciální cviky. 
Ještě než jsme odjeli domů, tak jsem si zakousal dvě kola na dva figuranty. Byl to zkrátka parádní den a za měsíc mě prý čekají další zkoušky. No tak to jsem fakt zvědavý, protože panička říkala, že budou těžší. Bude tam poslušnost, stopa a obrana.
 Tak jsme zas po delší době vyrazili na pořádnou procházku. Paničce totiž nebylo dobře a tak jsme chodili jenom na samé krátké procházky a čerstvé stopy. Už to začínala být docela pěkná otrava. No, ale dneska to byla paráda. Vyrazili jsme na delší procházku a někam kde jsem ještě nebyl. 
 Objevil jsem tam skvělý šutry. Chtěl jsem si je vzít domu, ale panička mi to zavrhla. Nejlepší byla stopa na poli a navíc hodinu stará. Tu jsem v pohodě zvládnul. A potom ještě jednu čerstvou na trávě. 
 Pak jsme si hráli s klackem a po návratu cvičili ještě chvíli poslušnost. 
 No, a protože mi všechno tak dobře šlo, dostal jsem za odměnu pochoutky.
Květen:
 Dnes jsme vyrazili na další procházku, ale spíš to byl výlet. Vyšli jsme ráno v devět a domu jsme se vrátili až odpoledne kolem třetí. Ona mi totiž panička chtěla šlápnout stopu, ale nemohli jsme najít pěknou louku. Nakonec mi stopu šlápla na poli a nechala mi jí víc jak půl hodiny starou. Mezi tím jsme si aspoň trošku odpočinuli. 
 Nechtěli jsme se vracet stejnou cestou, tak jsme šli pořád dál, až jsme došli na Kozí hrádek, kde jsme se posílili. 
Pak jsme pokračovali dál a já se schovával nejdřív v prolézačce pro děti a pak mezi pampeliškami, ale myslím, že mě tam viděli. Panička prohlásila, že mám moc energie a šlápla mi ještě jednu čerstvou stopu na trávě.
 Cestou domu jsem našel novou hračku, kterou jsem tam pochopitelně nemohl nechat. 
 Na druhý den mě čekal další trénink agility. Spousta překážek, oblíbený slalom a samozřejmě kruh. Je to senzace.
 Tak jsme vyrazili na další výcvikový víkend. Tentokrát do Starého město pod Landštejnem. Přijeli jsme ve středu odpoledne, a protože ještě nedorazili figuranti, tak jsme šli s paničkou na stopu. 
 Druhý den ráno mě čekala další stopa a taky poslušnost. 
K večeru ještě kousání 3 kola na 3 figuranty. V pátek ráno jsme šli zase na stopu. Panička si sice myslela, že den před zkouškami cvičit nebudeme, ale když šli všichni ostatní, tak jsme se připojily.
Pak jsem si ještě zkusil překážky a pro jistotu i chůzi u nohy a dlouhodobé odložení. Panička se totiž chtěla ujistit, že nebudu mít reakci na střelbu. No nechápu, jak bych mohl reagovat na střelbu, když jsem při dlouhodobém odložení usínal únavou.
 Ještě že jsem si odpoledne několik hodin odpočinul a večer jsem v plné síle vyrazil na figuranta, tentokrát 2 kola na jednoho figuranta. No prostě paráda.
 Na předvečerní procházce mi panička řekla, že když zítra udělám zkoušky, tak dostanu za odměnu velkého lipánka. 
Zkoušku ZM jsem složil na 139 bodů ze 150. Panička se strašně bála té stopy. Já jsem se trochu zamotal na lomu, ale nakonec jsem to zvládl na 43 bodů. Poslušnost mi šla o něco líp. Ztratil jsem 1 bod na ovladatelnosti a 2 body na aportu, ale 47 bodů je paráda, ne?
Nakonec byla obrana, ze které jsem si odnesl pěkných 49 bodů. Byl jsem jediný ovčák mezi rotvíkama a všichni se na mě dívali nějak divně a já se necítil ve své kůži, ale naštěstí byly všichni vynervovaní stejně jako moje panička.
Důležité je, že jsem tu zkoušku udělal a dostal jsem svého slíbeného lipánka. Mňam, to byla dobrota. Po zaslouženém odpočinku jsem si ještě zakousal 2 kola na mého oblíbeného figuranta, kde jsem si zkusil novou obranu na další zkoušku.
Druhý den jsme šli ještě na jednu stopu a jedno kolo obrany. Po krátké procházce jsme vyrazili na cestu domů. Celý prodloužený víkend jsem si báječně užil. Jen je škoda, že v nejbližší době nikam nepojedu, ale za měsíc mě prý čekají další zkoušky a panička slíbila, že už nebude tak nervózní. Tak to jsem sám zvědavej.
Je hrozný vedro a tak chodíme jenom na krátké procházky kolem řeky. Po delší době jsme vyrazili autem na stopu. Měl jsem dvě stopy jednu na hlíně a druhou v trávě. Na trávě to šlo dobře, ale z té hlíny jsem byl úplně vedle. Taky trénujeme na zkoušku ZOP hlavně chůzi po nepříjemném povrchu.
 Ale v tomhle horku se nedá fakt nic dělat a tak si většinou jen hrajeme. Panička se mě snaží naučit skákat skrz obruč, ale já radši skáču přes ni. No řekněte sami, jsem snad cirkusovej pes? Červen - Červenec:
Dneska je mi 15 měsíců. Vážím 30 kilo a ještě jsem se trochu vytáhl do výšky. Měřím 63 cm a panička mi stále opakuje, že jsem fešák, ale to já přece dávno vím. No nic, dvě zkoušky mám za sebou a připravuji se na další, tak mi všichni držte tlapky. Haf, haf.
Tak jsme dneska zase vyrazili na stopu. Měl jsem dvě stopy, obě na trávě. Jednu čerstvou a druhou starou asi 20 minut. Šlo mi to fakt dobře, ale musel jsem se hodně soustředit, byli tam totiž vyježděné koleje a to mi pořád ještě dělá problémy.
Dnes jsem složil zkoušku ZOP na 95 bodů ze 100. To je skvělý, ne. Panička říkala, že ta zkouška byla těžší, než čekala. Uznávám, že tři chůze u nohy byli i na mě trochu moc. Tam jsme dorazili ráno v 8, tak jsem se mohl alespoň trochu protáhnout. V 9 hodin byl nástup. Bylo nás 13 pejsků na zkoušku ZOP a 2 na zkoušku ZPU1.
 Pak jsme se rozdělili do dvojic. Já jsem šel ve dvojici s jednou moc pěknou malou kníračkou. Byli jsme jako pátá dvojice v pořadí. 
 V téhle první části jsem ztratil 1 bod za chůzi u nohy na vodítku a 1 bod za povel sedni, lehni a vstaň. Nevím, ale ta paní rozhodčí se mi zdála až moc přísná.  Po návratu pejsků ze stopy mě čekalo cvičení ve skupině. Byl jsem ve trojici s kníračkou a foxterierkou. 
 Tady jsem ztratil 3 body za chůzi u nohy. Jak říkám, už toho na nás bylo moc a já se nedokázal soustředit. I když na ty fenky bych se soustředil moc rád.
 Nakonec mě ještě čekali speciální cviky – chůze po nepříjemném materiálu a nesení psa, tedy mě.  Vše bylo ukončeno závěrečným nástupem. 
Když už jsme tam byli, tak jsme si vyzkoušeli překážky a oběhl jsem si i plentu. Byl to parádní den, i když hodně dlouhý. Ale zkoušku ZOP mám za sebou a příští měsíc mě čekají další zkoušky u nás na cvičáku. Takže mi držte tlapky a já se zase ozvu. Haf, haf.
 Už jsem se konečně naučil plavat. Nejdřív jsem šel do vody jen za svojí kamarádkou Ennie, ale teď už plavu sám. 
 Líbí se mi, když to spojíme se stopou. Chodíme kolem řeky až na velkou louku, kde mi panička šlápne stopu. Pak si hrajeme s míčkem a to je fakt legrace.
 Samozřejmě že stále trénujeme i poslušnost. Hlavně odložení za pochodu vleže. Na několik dní k nám na cvičák přijel figurant Honza, na kterého jsem si parádně zakousal.
Dneska trochu pršelo a už to vypadalo, že celý den prospíme. Panička, ale byla plná elánu a tak jsme vyrazili autem na stopu. Dělal jsem, že spím, ale to mi nepomohlo. Čekali na mě dvě stopy, jedna čerstvá a jedna 20 minut stará. Obě jsem zvládnul a dostal svou odměnu.
Dnes jsem složil zkoušku FPr1. Získal jsem jenom 76 bodů. Mně to teda stačí, ale panička byla docela naštvaná. Já jsem totiž úplně zapomněl označit předměty. Panička to naštěstí nevydrží moc dlouho a tak jsem doma dostal prasečí ucho. To byla dobrota. Já vím, že to není Lipánek, ale aspoň něco.
 Ve stejný den dělala zkoušku i moje maminka Sheena, která jí také úspěšně zvládla. Šlo o zkoušku BH, která mě prý čeká na podzim, tak mi držte tlapky. Srpen:
 Po dlouhé době jsme vzali na procházku starouše Čegyho. On s námi moc často nechodí, přeci jen je mu už přes 11 let a dlouhé procházky nezvládá. Šli jsme asi jen 2 kilometry na nejbližší louku. Tam si starouš odpočinul a mě panička šlápla stopu.  Mezi tím mi ukázala mojí novou hračku frisbee. Je to takový podivný placatý talíř, který vůbec nevoní. Panička mi ho jen hodí a já ho pak chytám, tedy spíš lovím po zemi. Začátky jsou holt těžké. 
 Asi po půl hodině blbnutí jsme vyrazili na tu stopu. Naštěstí se mi povedla a dokonce jsem označil oba předměty. Panička pak měla velkou radost. 
 Po návratu na cvičák jsme pokračovali v tréninku frisbee a tam jsem docela válel. 
Jen mezi námi. Nejraději mám stejně míček.
 Opakovali jsme si ale i chůzi a také aport. Dnes byl zkrátka prima den. Plný výcviku, her a hlavně spousty dobrot.
 Nakonec mi ještě povídala něco o příštích zkouškách a už to vypadá, že se do konce roku nezastavím. Je toho fakt hodně. Asi se zbláznila. Haf, haf.
Tak mám za sebou další zkoušku. Byla to zkouška ZVV-1, kterou jsem zvládnul na pěkných 283 bodů z 300 možných. Panička ze mě měla strašnou radost a pořád dokola mi opakovala, že jsem šikovný. Chvíli jsem si myslel, že se zasekla. Za stopu jsem dostal 90 bodů. To označování předmětů mě prostě nebaví, tak jsem označil jen jeden.
Už dost na tom, že tam chyběl salámek a ještě budu zalehávat nějaký koberec ne. Za poslušnost jsem měl 98 bodů, kde jsem ztratil po jednom bodu na ovladatelnosti a aportu. Nakonec byla obrana, kde jsem získal 95 bodů. To jde ne. Zvlášť, když jsem toho figuranta nikdy neviděl.
|
4. března 2008 
Nahoru